Spím, spím a něco vidím!

14. září 2010 v 15:58 | Li-Po |  Mikrovlny zábavy ► Neobyčejně obyčejné příhody ze života
Nebojte se, nepřeměnil jsem se ve skupinu mikrovln, pořád žiju.
Víc než měsíc tu nebyl článek. Já vím. No a co? Vlastně jsem si to ani neuvědomil, pořád mi připadalo, jako bych sem psal naposledy před týdnem, teprve když jsem se podíval na datum minulého článku, tak mi všechno došlo.
Ale teď už se sem budu snažit psát, alespoň jednou za dva dny!
Nebo jednou za tři dny.
Nebo jednou za týden.
Aspoň jednou za měsíc.
Za rok.
Až budu chtít, tak sem napíšu. Ale nebojte, dlouho vás už nikdy čekat nenechám! To slibuju! Nebo to radši neslibuju, ale budu se snažit to dodržet! Pokud mi i přes to všechno nevěříte, chápu vás, máte na to plné právo, máme demokracii!
Ale teď už k dnešnímu hlavnímu tématu.


Tato věc se netýká mě, ale mé mámy. Nevím, jak to dělá, ale ona v noci spí s otevřenýma očima. Samozřejmě je nemá otevřené dokořán, ale má je pootevřené a i ve spaní vidí, co se děje kolem ní. A to se potom mísí s jejími sny. Bohužel si nějakou snovou historku od mámy můžu poslechnout jen občas, protože máma si většinou svoje jistě velice zajímavé sny nepamatuje. Ale sem tam jí přeci jen něco v paměti utkví.

Například tahle věc, která je už sice docela stará, ale pořád dobrá: Když jsem byl menší, měl jsem velkou zálibu ve vyřezávání různých "domečků" nebo malých "staveb" z krabic. Jakmile se mi dostala do ruky nepotřebná krabice (např. od bot, od vysavače apod.), musel jsem si ji přetvořit podle svého gusta. Tu zálibu mám vlastně doteď, akorát už si nevyřezávám domečky pro plyšová zvířátka, u kterých mi vždycky stačily jen okna a dveře. Přešel jsem na jinou úroveň - zrovna minule jsem z jedné krabice vyřezával a slepoval hloubenou stanici metra i se schody, stanovištěm dozorčího a povrchovým vestibulem, stále to však není ani v nejmenším žádné umělecké dílo. To jsem však úplně odbočil od toho, co jsem chtěl říct původně. Tehdy, asi před třemi lety, jsem měl zrovna z jedné krabice poslepované nádraží i s výdejnou jízdenek a několika cedulemi s názvem vlakové stanice (to město se jmenovalo Domyber, ani nevím, jak mne to napadlo). Protože jsem měl takových "krámů" plný pokoj a nebylo to kam dát, muselo se to skladovat v ložnici, přímo naproti mámině posteli. A za pár dnů potom, co se to tam dalo, mi máma vyprávěla o svém snu, ve kterém čekala na vlak na nádraží v Domyberu. Stěny toho nádraží v tom snu prý vypadaly úplně přesně jako stěny té krabice. A i když si byla vědoma toho, že je na nádraží, stejně jí pořád připadalo, že je v ložnici. Ale kam vlastně jela a jestli to mělo zpoždění nebo ne, to si už nepamatuje.

A ještě jsem si vzpoměl na tenhle sen: Mámě se zdálo, že jede vlakem (i když v té době už tam ta krabice dávno nebyla) do Ostravy. A najednou má dojem, že jede na opačnou stranu, tak se na to jde zeptat průvodčího. Cestou se jen tak podívá z okna a v okně vidí část naší ložnice. To ale ještě není všechno. Když konečně najde průvodčího, tak si všimne, že jsem to vlastně já a jsem oblečený do pyžama.
A jak vypadá verze z mého pohledu? Bylo už ráno a bylo dost pozdě, tak jsem si řekl, že půjdu mámu vzbudit. V momentě, kdy jsem otevřel dveře, měla hlavu otočenou na bok. Ve chvíli, kdy jsem přišel až k ní, otočila hlavu do normální polohy a ze spaní povídá: "Co tady děláš? A proč jsi v pyžamu?"
 


Komentáře

1 *Lynxa *Lynxa | Web | 16. září 2010 v 15:16 | Reagovat

To je velmi zvláštní. Mě by se to líbilo, možná se pak dají sny lépe ovlivňovat. To, že si nenapsal nevadí, lepší než milion nudných článků denně jeden pořádný, ne?

2 Martina Martina | E-mail | 15. prosince 2013 v 14:43 | Reagovat

Ahoj, jmenuji se Marťa a jsem šéfredaktorka internetového časopisu Eldorado. Tvůj blog se líbí, a proto jsem se tě chtěla zeptat jestli by jsi neměl čas a chuť přispívat do našeho časopisu. Toto jsou stránky našeho časopisu:http://www.eldorado.wbs.cz/. Teď jsme měli menší krizi, ale snažíme se Eldorado znovuobnovit. Pokud by si chtěl, napiš mi na můj e-mail (ho.ro.r@seznam.cz). Psát můžeš, co chceš, není to nijak předepsané. Důležité hlavně je, aby to byla vlastní tvorba, nic víc. Díky, pokud si dočetl až sem. Ahoj.
P.S: Zajímavý koníček :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama